Chrastavo vydrž!

Praha, sobota 7. srpna ráno. Na mobilu svítí esemeska z Chrastavy: „Máme třetí povodňový stupeň!“ Místo do koupelny zamířím k televizi. Na ČT24 zatím nic mimořádného, jen informační proužek v dolní části obrazovky potvrzuje zprávu z domova. Snad to nebude tak zlé… Meteorologové přeci v pátek nic zásadního nepředpovídali, varovali pouze před vydatnými dešti v jižních Čechách. Liberecko mělo mít jen povodňovou bdělost. A Jeřice má přeci dobré koryto – určitě se to vylije jen u Textilany a u vlakového nádraží, jinde voda nemá šanci.

Mám štěstí a ještě se do Chrastavy dovolám (později budou selhávat mobilní sítě, nepůjde elektřina a mobilům budou docházet baterie). Zprávy z domova ale nejsou vůbec povzbudivé, voda je z koryta už venku i v místech, kde je dost hluboké… Také v televizních zprávách „zvážněli“. Televizní redaktor Milan Brunclík telefonuje, že je to vážné, že voda zaplavila ulice města. Evakuuje se. Zasedání krizový štáb. Přehrada Fojtka přetéká. Informace se na mně valí z obrazovky. Znovu volám Chrastavu, můj rodný dům je naštěstí v suchu, předci ho přeci jen postavili dostatečně vysoko nad řekou (snad…).

První živé obrázky z Chrastavy v poledních zprávách: televizní redaktor stojí v Liberecké ulici v místech, kde je odbočka k okálům. Ulicí se valí litry, snad hektolitry (kdo to rychle spočítá) vody, jako by to bylo koryto Jeřice. To nebude dobré! Plány na víkend se rapidně mění. Je mi jasné, že dnes se od televize nehnu. Nemůžu. Nejde to.

Zprávy už jsou hodně konkrétní. „Centrum Chrastavy zaplavila voda“, dozvídám se. Jasně, voda z Liberecké se dohnala na náměstí, snažím se domyslet informaci, odtud odteče někam do (asi plného) koryta. Jak naivní představa suchozemce vzdáleného stovku kilometrů od místa neštěstí! Už za několik hodin dostanu šanci plně pochopit dosah této informace. Ale to už zpravodajská dvacetčtyřka vysílá povodňový speciál – celé Liberecko a Frýdlantsko je pod vodou, která se valí ze všech stran. S pozdním odpolednem přicházejí z Chrastavy první natočené obrázky – voda deroucí se náměstím, Turpišovou a Nádražní ulicí u výrobny lahůdek. Mozek se zdráhá vyhodnocovat, co oči vidí. To přeci není možné – odkud se ta voda sakra nabrala. A jakou má sílu! Ne, to přeci není možné, co vidím.

Bohužel to možné je. Další obrázky – mezi ubytovnou a Penny Marketem jedna velká řeka Missippi. Ne, nedá se na to koukat. Odcházím od televizoru na balkón na čerstvý vzduch. I v Praze prší. Myšlenky na odjezd zaháním častěji a častěji. Nemohu odjet. Nedostanu se tam. Už jsem zpátky u plazmy. Z obrazovky na mě civí vnitřek rozbořeného domu. Nechápu, stále ještě nechápu. Je to na mě strašně rychlé, je to k neuvěření. Mozek mi to nebere. Nejsem asi sám. Pozdě v noci usínám s chmurnými myšlenkami. Tolik známých a přátel bydlí u koryta Jeřice…

Nedělní záběry z Chrastavy člověka opět přibíjejí k zemi. Voda sice město opustila, ale zanechala v něm nepředstavitelnou spoušť. Tohle že je město, které tak důvěrně znám?!? Vzpomínám, jak mne vždy dokázalo překvapit něčím novým, když jsem se do něj po měsících vracel. A teď – zmar a zkáza. Naštěstí nikdo neutonul.

Prezident, premiér a ministři odpoledne v Chrastavě. Anketa s postiženými. Je jim těžko do řeči. V televizních vstupech starosta, vypočítává škody. Na všech je znát, že je to sebralo. Zmar, zmar, zmar. Dát tuhle spoušť do pořádku nebude trvat týdny, to nebudou měsíce. To budou roky! Chrastava se stává leitmotivem televizního zpravodajství. Zpravodajové se neustále hlásí do vysílání. Díky tomu jsou první dobrovolníci a je nabízena potřebná pomoc. Lidé v mém nejbližším okolí skloňují Chrastavu ve všech pádech, chtějí pomoci.

Za pár dní vidím na vlastní oči, co dosud jen na obrazovce. Je to ještě horší, než jsem si myslel. Slyšet ty neuvěřitelné příběhy… vidět co voda napáchala… v životě už nevidět některé domy, které jsem znal od dětství… Domy stojící podél Jeřice, postavené většinou na počátku minulého století přežily všechny karamboly historie. Nepřežily jedno sobotní dopoledne a odpoledne roku 2010

Ani v nejhorším katastrofickém snu by tohle člověka nenapadlo. A tak si jen znovu opakuji v duchu i nahlas: Chrastavo, vydrž!

Daniel Růžička, Praha

 

Povodňové zpravodajství ČT

První informace o situaci na Liberecku přinesla Česká televize v 6 hodin ráno ve zprávách na ČT24. Moderátorka v té době ještě informovala, že „noční déšť nebyl tak silný, jak se očekávalo“, i když „nejvíce srážek spadlo na Liberecku“. Diváci se dozvěděli, že na Jeřici platí 3. pohotovostní stupeň a nejhorší situace je v Mníšku. Novější informace přináší ČT24 až v 8 hodin, kdy se do zpráv telefonicky poprvé přihlásil její regionální zpravodaj Milan Brunclík. Situace je stále nejhorší v Mníšku, kde je zaplaveno 25 domů. Povodeň míří na Chrastavu, proto policie uzavřela všechny silnice v oblasti.

V devět hodin ČT informuje o proběhnuvší evakuaci Nádražní ulice. Zasaženy byly desítky chrastavských domů a podle zpravodaje je ještě brzy hodnotit rozsah způsobených škod.

Informuje také o evakuaci v Hrádku nad Nisou a v Andělské hoře. Nejhorší situace je stále v Mníšku, kde Jeřice sice trochu poklesla, ale je však stále mimo koryto a její hladina je vysoká.

O hodinu později si zprávy všímají i dalších zatopených oblastí kolem Chrastavy. V Hrádku nad Nisou voda dál stoupá, v Mníšku voda klesala, ale pokles se zastavil, protože intenzívně prší. Hladina Jeřice v Mníšku byla po půlnoci pouhých 22 centimetrů a v 7.00 kulminovala na 433 cm.

Ve zprávách v 11.00 zpravodaj Brunclík informuje, že voda v Chrastavě stoupá, zaplavila ulice města, teče z kopců a z kanalizací. Záchranáři utopili už tři auta. Zasedá krizový štáb. Přehrada Fojtka přetéká. Stále prší a nedá se očekávat zlepšení počasí. Je přerušen provoz na některých železničních tratích. Policie vyzývá, aby lidé nejezdili do postižených míst.

V poledne je situace v Chrastavě nejhorší. Centrum města je zcela zaplavené. V poledním zpravodajství přináší ČT24 živý reportážní vstup Milana Brunclíka z Liberecké ulice. Před hodinou se do centra nahrnula masa vody – informuje – voda stéká z kopců. Problémy jsou v centru města, kde je místy až 70 centimetrů vody a redaktoři měli co dělat, aby té mase vody ujeli. Kolem půl jedenácté se přehnala bouřka a vody přibylo. Stoupají hladiny ostatních řek. Zasedá krizový štáb a řeší situaci. Spadly mobilní sítě a zpravodaj se nemohl dovolat z Liberecké ulice ani na radnici starostovi.

Od 14.00 pak vysílá ČT24 kontinuální povodňové zpravodajství, které skončí až v neděli 8. srpna v noci. Chrastava se v živých vstupech objevuje ve zpravodajství až dvakrát do hodiny s nejaktuálnějšími informacemi.

-dr-

Otázka pro ředitele zpravodajství ČT Romana Bradáče

Jak se rozhoduje o vyslání televizní přenosové techniky do míst postižených živelnou pohromou?

Rozhodnutí o vyslání přenosového DSNG vozu do Chrastavy padlo během dopoledních hodin. Místo, odkud bude DNSG vůz vysílat, je vybíráno na základě několika faktorů. V prvé řadě editoři a vedení redakce komunikují s reportéry, kteří jsou v postižených oblastech. Tyto, pro Českou televizi nejdůležitější informace, jsou porovnávány s dalšími informačními zdroji jako je ČTK či internetové zpravodajské servery a průběžně konzultovány s našimi "počasáři". Na základě všech těchto informačních vstupů je ve finále vybráno stanoviště přenosového vozu. K tomu je nutné připočítat i důležité technické faktory – ne každé místo je vhodné pro satelitní přenos.

-dr-

Zažil jsem něco, co jsem znal jen z televizních zpráv

Rozhovor s krajským zpravodajem České televize Milanem Brunclíkem

Situaci v Chrastavě jste v sobotu 7. srpna ráno sledoval plánovaně nebo jste byl do služby vytažen z postele?
Byl to plán a náhoda zároveň. Od pátečního odpoledne jsme s kolegy znali výstrahu hydrometeorologů, takže jsme situaci sledovali. Z té informace bylo jasné, že dobře tento víkend dopadnout nemůže, ovšem co se bude dít ve skutečnosti, jsem netušil a myslím, že nikdo. Telefon mě vzbudil brzy ráno, asi v 7 hodin jsme dorazili nejdříve do Mníšku, kde Jeřice akorát poprvé kulminovala. Pak jsme pokračovali do Chrastavy, odkud jsme měli zprávy o evakuaci. Bylo to v tu chvíli logické a nejblíž.

Do vysílání ČT24 jste se nejprve hlásil prostřednictvím telefonu, od poledne již prostřednictvím živých vstupů.

Do prvních dvou nebo tří zpravodajských relací jsem telefonoval a poslal také několik MMS zpráv s obrázky následků první vlny. Mezitím jsme dojeli do redakce v Liberci a poslali do Prahy záznam z kamery a také se domluvili s editorem, že z Prahy vyjede SNG vůz a další redaktorka. Do Chrastavy jsme se vrátili kvůli setkání starosty s hejtmanem s tím, že zjistíme podrobnější informace o situaci a pojedeme dál.

Vysílání ze zatopené Chrastavy bylo velmi působivé a zviditelnilo ji. Proč bylo rozhodnuto o vysílání právě z našeho města? Byly zde příznivější podmínky pro získávání informací? Nebo jste se již dál nedostali?
Bé je správně. V Chrastavě jsem osobně zažil to, co jsem dosud znal zprostředkovaně z televizních zpráv, a stále mi to připadá neuvěřitelné. Během deseti patnácti minut bylo náměstí pod vodou. Náhodou jsem se podíval z okna radnice a viděl, jak na náměstí teče takový potůček vody, což se mi zdálo podezřelé. Než jsme seběhli dolů, nastoupili, už se tudy valil proud vody a s obtížemi jsme odjeli. Kdo to zkoušel o pár minut později, už na náměstí zůstal. Se SNG vozem jsme zaparkovali uprostřed kopce pod obalovnou a byli jsme rádi, že to tak dopadlo.


Bylo složité získávat aktuální informace?
To byl podle mého názoru největší problém. Všichni si totiž myslí, že když jsme v centru dění, víme toho nejvíc, ale ono to tak neplatí. Sice jsme naprosto přesně věděli, co se děje v ulici, kde jsme uvízli, ale informace, jak to vypadá v Chrastavě na náměstí, jen kousek od nás, jsme už získávali obtížně – natož pak z celého kraje. Hlavně zpočátku bylo obtížné se v situaci zorientovat, získat nějaký ucelenější přehled o rozsahu události. Přetížená síť mobilních telefonů kolabovala, vyšel každý třetí čtvrtý pokus o dovolání, někdo mobil utopil, jinému se vybil… Zvlášť důležité je v takovýchto situacích ověřování informací, a to bylo velmi namáhavé. Informační servis policie, záchranné služby i krajského úřadu ale byl i v těchto nepřehledných podmínkách výborný a oceňuji i pomoc kolegů, třeba z ČTK.

Dostat se do dalších postižených oblastí v průběhu soboty byl tedy velký problém.

Ještě během sobotního odpoledne prakticky nemožné, od večera s obtížemi a v neděli ráno už bez větších problémů. Svůj kraj známe, takže i když jsme občas zůstali stát před dírou, kde dříve vedla silnice nebo most, nakonec jsme všude dojeli. I do míst, kam organizovaná pomoc ještě nedorazila.

V neděli Vás v reportování z Chrastavy vystřídali pražští kolegové. Vy jste v té době jezdil po dalších postižených místech. Měl jste čas na odpočinek?
Moc ne, stejně jako ostatní kolegové z redakce. V prvních dnech jsem spal maximálně čtyři hodiny denně, což je málo. Ale spal jsem doma, v neporušeném bytě ve své posteli – narozdíl od spousty lidí, které jsme v postižených oblastech potkali.

Jaká byla spolupráce se zpravodajským centrem na Kavčích horách?
Velmi dobrá. Hlavně oceňuji to obrovské personální i technické zázemí České televize, které se ukáže právě při takovýchto mimořádných událostech. Výsledkem pak bylo kontinuální povodňové zpravodajství ČT24.

A jaká atmosféra panovala v krajské redakci?

Moc si to nevybavuji, protože jsem se tam moc nezdržoval... Když jsme se vrátili z terénu, jen jsme ustříhali příspěvek a jeli dál. Určitě byla pracovní, hektická, redakce byla plná kolegů z Prahy a byl v ní hrozný nepořádek, jak jsme odhazovali mokré a zablácené oblečení.

Jste rodákem z Libereckého kraje? Jaký máte vztah k Chrastavě? Jak osobně na Vás povodeň a její následky v Chrastavě a nejen tam zapůsobily?
Narodil jsem se a žiji v Turnově, takže Liberecký kraj je mým krajem. Kromě pracovních vztahů jsem zatím žádné osobní vazby k Chrastavě neměl. To, že jsem prožil jedny z jejích nejhorších okamžiků s ní, samozřejmě můj vztah změnilo. To se nedá zapomenout. Co dodat k následkům? Jsou obrovské a bohužel jsem se nemýlil, když jsem v neděli 8. srpna v živém vstupu v Událostech říkal, že jejich odstranění potrvá měsíce a roky a bude stát miliardy. Na druhou stranu, jsem přesvědčený, že Chrastava si s nimi poradí. To jsem si uvědomil už v neděli ráno, když jsem viděl to masivní nasazení záchranářů, občanů i dobrovolníků. Ale některé, hlavně menší, obce jsou na tom hůř a budou to mít těžší.

Daniel Růžička