Kdysi jsem se někde dozvěděl, že se lidský život dělí do čtyř etap. V první věříte na Mikuláše, ve druhé na Mikuláše nevěříte, ve třetí Mikuláše děláte, a nakonec ve čtvrté jako Mikuláš vypadáte. A tak se zástupci všech těchto kategorií sešli začátkem prosince, aby tento tradiční svátek oslavili. Oproti obecně vžité představě, že se jedná o akci určenou především těm, kteří spadají do první kategorie (většinou tedy dětem), užili si u nás všichni. Bylo úžasné sledovat, jak se u dětí měnila nálada od bojovné ( … já se nebojím … ), přes bojácnou ( … ale on si mě vezme do pekla … ), k úlevě ( … nikam si mě nevzal … ) až k radosti z dárků ( … jé tohle mají v Penny … ). Stejně tak úžasné je sledovat a zažít hrdost rodičů na svoje děti, že překonali strach a obavy a nakonec tu dlouho pilovanou básničku čertovi řekli. Moc pěkný pohled byl na Mikuláše s andílkem a čertem jak si svoje role užívají a také na zástupce kategorie poslední jak s úsměvem vzpomínají na svoje mladá léta a porovnávají s dneškem. Na závěr jsem chtěl napsat, že již teď se všichni těšíme zase na příští rok, ale mám obavy, že jistá část tvoří výjimku J