Poděkování dosavadní ředitelky Výchovného ústavu Markéty Sochorové

                                                                                

Vážení a milí spoluobčané,
chtěla bych Vám všem touto cestou poděkovat za podporu, kterou mě i mým kolegům v těchto, pro nás psychicky vypjatých chvílích projevujete. Nikdy bych nevěřila, co dokážou rozpoutat dvě zhrzené a neúspěšné bývalé zaměstnankyně, etopedka Marta Singh a psycholožka Gabriela Špačková, které se pokoušely zevnitř rozložit náš výchovný systém, a když se jim to nepovedlo, nasadily vyšší kalibr v podobě podnětu Kanceláři veřejného ochránce práv. Výsledkem je, že jsme dostali řadu doporučení, z nichž s některými se nemohu ztotožnit a beze zbytku naplnit tak, jak mi to nařídilo na základě výše zmíněné kontroly MŠMT, protože si myslím, že by v tu chvíli výchovný ústav již přestal být výchovným ústavem. Můj instinkt mi řekl, že se pod tyto zásadní změny nemám podepisovat, proto jsem se rozhodla v úterý 24.5.2016 vzdát funkce ředitelky tohoto zařízení. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, v zařízení jsem pracovala téměř 17 let, z toho 6 let ve funkci ředitelky a mám k němu citový vztah. K němu i k mým kolegům, partě fajn lidí, kterou jsme postupně utvářeli a vlastně i ke klukům, kterým se snažíme všichni společně nastartovat lepší životní kariéru, než se kterou k nám přišli.
Možná jste se z médií dozvěděli, že porušujeme práva dětí tím, že jim nedáváme najíst, napít a hromadně je stříháme na ježka, když zlobí. I lékařskou péči prý mají za odměnu. Myslím, že kdo nás jen trošku zná nebo s námi spolupracoval, si musí říct, že jsou to výmysly a fantazie bývalých zaměstnankyň. Nejsme neomylní, chyby děláme jako asi každý člověk, ale nikdy jsme nedělali nic se špatnými úmysly a o kluky jsme se vždy starali s maximální pečlivostí a nasazením. O to víc nás mrzí ta špína, kterou na nás někdo hází a naši nadřízení, místo aby se nás zastali, na nás ještě šlápnou.
Ale za jedno těm dvěma musím přece jen poděkovat. Nebýt jich, nikdy bych neokusila tu vlnu solidarity veřejnosti s námi, která mi chvílemi až vhání slzy do očí.
Ještě jednou Vám všem velké díky.
Markéta Sochorová