A
léta běží …
Motto:
„
Každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.
Každého dne se něco počína,
něco překrásného se počíná.
(J. Seifert)
IX.A
Vážený pane starosto, vážený pane řediteli, milí učitelé, vážení rodiče a hosté
Už je to n
ějaký ten pátek, co nás rodiče vedli za ručičku do první třídy.Určitě rádi vzpomínáme na první školní tašku, penál, učebnice s kreslenými obrázky, na roztomilé culíčky na hlavách děvčátek i na stále rozježené hlavy chlapců. Svetříky, nažehlené krátké sukýnky děvčat i klukovské košile zapnuté až ke krku a dlouhé kalhoty z nás udělaly školáky, ale vzaly nám taky kus svobody a ukončily bezstarostné dny dětství. Tenkrát to nikdo z nás netušil. Je to přesně devět let. Devět let se spoustou zážitků, poznávání, problémů, starostí, radostí i legrace. Už nenosíme roztomilé culíčky, krátké sukýnky ani košile zapnuté až ke krku. Nejsme už dětičky. Jsme rozumní lidé, kterým v září začíná nový život. Těšíme se, ale máme trochu i obavy. Budeme úspěšní? Chtěli bychom právě dnes poděkovat všem našim učitelům i rodičům. Věřte, bylo nám s vámi dobře a na hezké chvíle s Vámi budeme vzpomínat rádi.
IX.B
Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, milí spolužáci
Sešli jsme se tu, abychom zahájili náš poslední den v tomto školním roce. 30.červen není vyznačen v kalendáři jako státní svátek,
ani jako významný den. Pro nás, kteří chodíme do školy, je tento každoročně tím nejdůležitějším okamžikem v roce.Na tuto chvíli se ve velké většině těšíme hned od 1.září. Dnes pro nás všechny ve škole něco končí. Končí nejen měsíc červen, ale i školní rok. Nejvíc toho končí pro nás, "deváťáky". Každoročně jsme se tak jako ostatní žáci těšili na konec školního roku a začátek prázdnin.Letos poprvé cítíme určitý smutek a nejen čisté nadšení z nadcházejících prázdninových dnů. Dnes se ale musíme rozloučit s částí svého života. Od dnešního dne budeme na svou základní školu jen vzpomínat. Na to, co se nám podařilo, co jsme prováděli, na kamarádství, na společné průšvihy, na Vás učitele, ke kterým jsme nebyli mockrát velmi milí a měli jsme pocit, že toho, co po nás chcete, je moc. Dnes už ale začínáme chápat, že velká většina z toho byla pro naše dobro. Byla to příprava na tvrdší přístup na středních školách a i pro celý budoucí život. Nejtěžší pro nás bude rozloučit se s kamarády i učiteli, které jsme potkávali na školních chodbách celých 9 let. Bohužel čas se nemilosrdně posunul dopředu a nezbývá nám tedy nic jiného, než se opravdu rozloučit. Schválně nebudu říkat sbohem, protože mám v sobě naději, že se ještě všichni sejdeme. Děkujeme a brzy Nashledanou.
IX.C
Vážený pane starosto, vážený pane řediteli, vážení učitelé, vážení rodiče, milí spolužáci !
Dnes je konec školního roku a pro nás končí jedna ze životních etap. Devět let na ZŠ uteklo jako voda. Zdá se to jako včera, kdy jsme poprvé překračovali práh školy a celí rozechvělí usedali do lavic v první třídě. To se psal rok 2002. Dnes se píše rok 2011. Za tu dobu se mnohé změnilo a změnili jsme se samozřejmě i my – žáci IX. C. Vyrostli jsme, to je jisté! Zda jsme zmoudřeli, tak to jisté není! Ale jedno víme určitě: za devět let povinné školní docházky jsme ve škole zažili spoustu nezapomenutelných zážitků, ať už při vyučování, na výletech nebo při kulturních akcích. I když jsme si vědomi, že jsme nebyli nejhodnější a nejchytřejší třída na škole, jsme rádi, že nám učitelé dávali šanci napravit naše hříchy a nedostatky. Ne vždy jsme jich využili. Málokdo si troufl nechat naši třídu chvilku bez dozoru. Je nám jasné, že jsme občas zneužili situaci. Ale právě proto děkujeme našim vyučujícím, že nás nezatratili a dali nám možnost napravit naše přestupky. Po prázdninách nastoupíme na střední školy. Už teď víme, že vstoupíme na neznámou půdu. Víme ale, že když budeme potřebovat pomoc, na naší – a to zdůrazňuji – na naší základní škole nás neodmítnou a rádi nám pomohou.
Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, ještě jednou Vám děkujeme a věříme, že i v budoucnu se nejednou sejdeme a zavzpomínáme na školní léta v chrastavské základní škole.